foto knihy i název je pracovní - finální verzi vložíme v průběhu tvorby
Vážení přátelé, podporovatelé, fanoušci, lidíčkové kteří máte rádi zvířátka,
dovolte nám, abychom vás informovali o předprodej vznikající knihy o farmě Kapsa a jejich zvířátkách, která je nyní připravována a následně bude vydána. Na této stránce si ji můžete přeobjednat, aby vám neunikla, náklad se bude pohybovat v málo kusech. Kdo bude chtít, může poslat více, a dostat s knihou i VIP vstupenku k prohlídce farmy Kapsa, či podpořit spolu s knížkou farmu Kapsa. Knížka bude pro děti, s mnoho fotkami a bude i poučná a vzdělávací. Po přečtení doporučujeme navštívit kontaktní zoopark Farmu Kapsa pro jedinečný zážitek, přečtení a zároveň pohlazení a seznámení se zvířátkem.
Ukázka z knihy:
Vilík, prasátkový anděl, který přináší štěstí.
Seznámím vás se šťastným prasátkem Vilíkem. Prase je to hodné, učenlivé, milé, poslušné, hravé a také stále hladové. Nedělá žádné prasárny, to se nebojte. Naopak. Všichni, co ho znají, mu říkají prasátkový anděl. Směje se celý den jak andělíček a kam přijde, tam s sebou přinese štěstí. Nevěříte,že? Tak já vám o něm budu vyprávět.
Když se Vilík narodil a otevřel oči, uviděl vedle sebe svoji hodnou maminku a sedm sourozenců. Už tehdy byl moc šťastný. Hrál si s bratry, batolil se, pil mlíčko a spokojeně rostl. Jednoho dne se u maminky objevil takový divný člověk. Rozhlížel se kolem sebe,mračil se jak kakabus a najednou chytil Vilíka za kůži a než se Vilík nadál, ocitl se v tašce. Ten chlap ho odnášel pryč. Vilík se třásl strachy a kvičel: „Já chci k mamince, vraťte mě, vždyť jsem se ani nerozloučil...kam mě nesete? „Vilík nevěděl, co s ním bude. Najednou se taška přestala hýbat ze strany na stranu. Cizí pán Vilíka donesl do hospody a tašku postavil na stůl. Kolem stolu se seběhlo spousta lidí. Prohlíželi si Vilíka, hladili ho, sahali na něj.
Taky mu někdo přivázal na krk ohromnou mašli. Jedna paní vykřikla:“ To je nádherné prasátko. Bude první cena do tomboly“. Vilík nevěděl, co je to tombola, ale něco mu říkalo, že to asi bude soutěž. Vedle něj se totiž na stole povalovaly klobásy, jitrničky, lahve s pitím, hodiny, stála tam vycpaná sova a na kraji ležely brambory a košík plný hrušek. Hrušky voněly. Vilík by rád ochutnal, jenže košík s nimi stál až na konci . Najednou všechny věci ze stolu zmizely, utichla i hudba, která tam hrála a zbyl už jen Vilík. Po chvíli se taška pohnula. Vilík kvíkal a počůral se strachy. Odnášeli si ho mladí lidé,kteří však neměli rádi zvířátka a neuměli se o ně ani postarat. Doma Vilíka strčili do tmavého a smradlavého sklepa a šli spát .Najednou byl Vilík sám, smutný a zoufalý, bez maminky, bez bratrů, bez světla a bez jídla. Znovu začal kvičet. Nebylo to nic platné. Kvičel, plakal, až únavou usnul. Ti mladí lidé ho nechtěli, ale ráno běželi za sousedkou, zda by jim nepomohla Vilíkovi sehnat hodnou rodinu. Povedlo se. Již odpoledne jel Vilík poprvé autem k lidem, kteří ho s láskou přijali.
Zprvu ho dali do prádelny, ale mohl si běhat po dvorku i v ohrádce. Na dvoře spali dva psi. Vilík, který má přátelskou a skvělou povahu,se hned s nimi seznámil a okamžitě se z nich stali kamarádi. Hráli si spolu, honili se, jedli spolu, leželi vedle sebe, každý den zažívali legraci. Vilík dokonce dostal kšíry a každý den vyrážel s rodinou na procházky po vesnici. Taťka vedl psy a mamka Vilíka. To byla atrakce, to vám byla podívaná ,panečku. Celá vesnice chodila okukovat, jak si to Vilík štráduje. Lidé je zastavovali, děti si Vilíka hladily, drbaly ho za ušima,fotily se s ním… Na zimu obdržel Vilík fešný obleček a spal na teplé peřině. Prasátka jsou čistotná a Vilík měl v boudičce čisťoučko. Tam, kde prasátka bydlí, tam nikdy nechodí čůrat. Vždy si najdou čůrací místo někde venku . Vilík byl spokojený a taky veliký jedlík. Cpal se od rána do večera, rostl, rostl, až se nevešel ani do pelíšku , ani do boudičky, kterou dostal. Sešla se tehdy rodinná rada. „ Co budeme dělat? Vilda nás přerostl a nikam se nevejde. Vždyť je jako sud...Tak mu najdeme domov, kde budou i další prasátka a kde mají velké prasoboudičky a budou na něj hodní. To bude správné“.
Naštěstí objevili farmu Kapsa a tam bydlí Vilík dodnes. Má to tady moc rád. Není tu sám, jsou tam prasátka, kočky,kozy,ovce,kachny, slepice, krůty, morčata a spousta dalších zvířátek, o která se tu vzorně a s láskou starají. Vilík si běhá, kde chce, hraje si s ostatními, líbí se mu u rybníčku, ale nejraději se rýpe v hlíně , válí v kaluži a rochní si v bahně. Každý den sní tolik jídla, kolik sám uzná za vhodné. Už vyrostl, je ohromný a je šťastný. V Kapse má Vilík ráj na zemi. Moc se mu líbí, když přijde návštěva, hladí ho, šimrá za ušima… děti se s ním fotí a on se předvádí. Jednou se rozvalil v kaluži a na paní, která ho chtěla pohladit, vycákla všechna ta špína. Bláto měla až za ušima. Vůbec se nezlobila, strašně se smála .Vilda se pak opatrně zvedl, došel ke své prasoboudičce plné slámy, chvíli slámu žvýkal a vytvořil si pod sebou hnízdo. Do něj si lehl, zahrabal se a spokojeně usnul. Ze spaní funěl. Asi se mu zdálo, jak se honí s prasátkem Esmeraldou nebo jak málem zašlápl žabičku.
Vilík je šťastné prasátko. A není sám. Štěstí přinesl i první rodině, u které bydlel. Stal se zázrak a těm hodným lidem se narodila krásná a zdravá holčička, kterou si dlouho přáli. A do třetice jsou šťastní všichni na farmě Kapsa. Hlavně Andrejka s manželem, protože s Vilíkem zažívají nádherné chvíle. Vilík má totiž krásnou, něžnou duši. Moc obohatil o pěkné chvíle všechna zvířátka na farmě a všechny lidičky. To prostě musíte zažít a vidět na vlastní oči. Vilík tam, kde se pohybuje, vyzařuje pohodu, klid a každý den rozdává lásku a štěstí.
Proto mu zde v Kapse říkají prasátkový anděl.
