
Rodina Šimánkova patří mezi ty vzácné lidi, u kterých hned víte, že zvířata nejsou „jen“ zvířata, ale plnohodnotní členové rodiny. Jsou to úžasní zvířátkoví lidé, kteří se s láskou starají o spoustu chlupatých i opeřených duší a doma mají i nádherného pejska Bohouše – pyrenejského pasteveckého psa, který k Vánocům dostal obří hračku přesně takovou, jakou si takový dobrák zaslouží.


Pro kačera Toníčka jsme si k nim dojeli my, a loučení bylo dojemné, plné pohlazení, tichých slov a slibu, že se na něj přijedou podívat. A nebylo to jen o Toníčkovi – na cestu jsme dostali výborné chlebíčky a spoustu věcí pro zvířátka a pro farmu. Prostě lidé se srdcem na správném místě. 🐤💛

Víte, že… máme na farmě zachráněného kačera, kterému je neuvěřitelných 10 let? 💛🐤
A teď příběh, který se nestal náhodou.
Když potkan zakousl kachničky, včetně Toníčkovy parťačky Mášenky, zůstal Toníček úplně sám. Smutný, vyděšený, bez hejna. Chlapi v hospodě tehdy panu Šimánkovi poradili jediné: dej Toníčka na Facebook, třeba se ho někdo ujme. A tak se objevila prosba o pomoc – tichá, nenápadná, ale zoufalá.

Ve stejnou dobu mi přišla zpráva od Haničky Doskočilové. Poslala mi tip, že na Facebooku Farmy Naděje hledají domov pro desetiletého kačera. Bez velkých slov, bez příběhu. Jen informace, že je starý a sám. Napsala jsem hned.

A teprve potom se začal rozplétat celý Toníčkův život.
Když mu byl zhruba rok, popadla ho liška 🦊. Nedokázala ho ale přehodit přes plot, a tak ho pustila. Toníček přežil. Už tehdy měl namále.
Byl kačerem prababičky současných majitelů. Protože byl „jiný“, dostal se k nim s tím, že ho klidně můžou uvařit psovi. 🐕 Jenže místo toho se z něj stal mazlíček na mnoho let. Dokonce přežil i toho psa – ten už tři roky není mezi námi, ale Toníček pořád vesele kváká.
Jeho poslední velkou ztrátou byla právě Mášenka. Béžová indická běžkyně s bolavou nožkou. A tady přišla chvíle, kdy člověk uvěří, že některé věci prostě dávají smysl až zpětně.
Protože víte, kdo je u nás béžová indická běžkyně s bolavou nožkou?
Naše Ťapina. 🦆💛 Slabší, pomalejší, v hejnu už nestíhá. Sama by ale umřela žalem.
Když Toníček dorazil k nám na Farma Kapsa, nerozmýšlel se dlouho. Rozhlédl se, šel se vykoupat do bazénku 🛁💦 a zbytek dne strávil s Ťapinou, jako by se znali celý život. Žádné drama. Žádné odmítání. Jen klid.
Dnes spolu spinkají v chlívečku se slepičkou Koky 🐔💤 a čekají na svůj nový dřevěný kachní domeček.

U nás mají zvířata dovoleno zestárnout. Nebýt sama. Mít svůj klid a důstojnost.
A Toníček sem přišel přesně ve chvíli, kdy tu na něj někdo čekal. 💛🦆




