Kmotr: rodina Šimánkovi

Převzali jsme od majitele, který se bál, že Toníčka zakousne potkan.

Víte, že… máme na farmě nového zachráněného kačera, kterému je neuvěřitelných 10 let?

Hanička Hana Horák Doskočilová mi poslala odkaz, že na Farma Naděje hledají domov pro starého kačera. Hned jsem tam psala – a za chvíli přišel kontakt na pána, u kterého žil. A tehdy začal příběh plný náhod, které už nejsou náhody…

Tenhle kačer se jmenuje Toníček – a to, co všechno přežil, je na malý kachní román. Když mu byl rok, popadla ho liška – ale nedokázala ho přehodit přes plot, a tak ho upustila. Toníček přežil.

Byl to kačer prababičky současných majitelů. A protože byl „jiný“, poslala ho rodině s větou, že ho můžou uvařit psovi. Jenže místo oběda se z něj stal mazlíček na mnoho let. A přežil dokonce i toho psa – ten už tři roky není mezi námi, ale Toníček pořád vesele kváká.

Nedávno ale přišla bolestná rána – jeho poslední kamarádku, indickou běžkyni, zakousl potkan.

Toníček zůstal úplně sám… a ve strachu. Nikdo o něj neměl zájem, nikdo se neozval. A tak majitelé domluvili poslední možnost: eutanazii u veterináře.

Naše Ťapina. Slabá, pomalá, v hejnu už nestačí, ale sama by umřela žalem.

Toníček přišel, rozhlédl se, šel se vykoupat do bazénku a pak celé odpoledne strávil s Ťapinou – jako by se znali odjakživa.

Dnes spinkají spolu v chlívečku se slepičkou Koky a čekají, až jim dorazí jejich nový dřevěný kachní domeček.

U nás mají všechna zvířátka dovoleno zestárnout, radovat se a nebýt sami. A Toníčkovi i Ťapině ze srdce přejeme dlouhý, krásný kachní život.

A kdyby se chtěl někdo stát jejich „kachním kmotrem“ a přispět jim na nový domeček, víte, kam poslat svoje zlaťáčky.

Za jakoukoli podporu předem moc děkujeme – oba slibují, že budou bydlet spořádaně, maximálně občas zakvákají radostí.

🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤

🖤 Toníček odešel za duhový most. 🖤

Toníček dnes 9.5.2026 brzy ráno odešel za duhový most.

Bylo mu přibližně dvanáct let. A na obyčejného kačera měl život, který by vydal na celý film.

Když byl mladý, napadla ho liška . Nepodařilo se jí ho ale přehodit přes plot, a tak ho pustila. Toníček přežil. Už tehdy ukázal, že to není jen tak nějaký kačer.

Původně ho prababička dala současným majitelům s tím, ať ho uvaří psovi . Jenže místo toho se z něj stal člen rodiny. Mazlíček. Parťák. A nakonec přežil i toho psa.

Měl svoji milovanou kačenku Mášenku , indickou běžkyni, se kterou tvořili nerozlučnou dvojici. Jenže Mášenka mu umřela. Pak přišli potkani a Toníček zůstal úplně sám.

A právě proto se na podzim 2025 dostal k nám na Farmu Kapsa – aby nebyl sám.

A nebyl.

Našel tu béžovou kačenku Ťapinu , která mu Mášenku tolik připomínala. Hned první den si k ní sedl, chodil za ní a zůstával vedle ní, jako by po dlouhé době zase našel někoho svého. Bez hádek. Bez odmítání. Jen klid, blízkost a zvláštní něha, kterou mezi sebou měli.

Našel si tu i další kamarády – Valího a Čeřiho . Prožil s námi Vánoce . A když vykouklo první jarní sluníčko , ukazoval všem, že je pořád bujný kačer. Naparoval se před kačenkami, machroval a nejradši by měl ještě vlastní kachňátka .

Ještě včera byl fit. Pomalejší, stařecký, ale pořád svůj. Pořád měl jiskru.

Večer šel úplně v klidu spát . Ráno už měl modrající barvu a špatně se mu dýchalo. Než přijel veterinář , odešel.

Rychle. V teple. S námi. V náručí a v bezpečí.

Podle veterináře šlo nejspíš o selhání srdce a plic vzhledem k vysokému věku.

Toníčku… děkujeme ti za všechno.

Za každé kváknutí. Za každé cachtání . Za tvoji sílu i jemnost. A hlavně za to, že jsi všem kolem ukázal, že i jeden starý kačer může mít obrovské srdce.

🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤

Příběh našeho kačera Toníčka má ještě jedno tiché pokračování…
Přijeli si pro něj jeho původní majitelé, aby ho mohli pohřbít vedle jeho bývalé družky, kačenky Mášenky. A tak se Toníček po všech svých životních cestách vrátí zase k ní. Tam, kde kdysi patřili k sobě.
Po smrti jsme ho uložili do trávy a pampelišek, tak, jak si zasloužil. Ne jako „jen kačera“, ale jako bytost, která měla svůj příběh, své lidi, své lásky i své místo v našem srdci.
Toníčku, leť za Mášenkou. Ať je vám tam spolu hezky.
Děkujeme všem, kdo na něj mysleli. A děkujeme jeho původním majitelům, že si pro něj přijeli a dopřáli mu poslední cestu domů.