 Kmotr: rodina Šimánkovi |
 |
Převzali jsme od majitele, který se bál, že Toníčka zakousne potkan.
|
Víte, že… máme na farmě nového zachráněného kačera, kterému je neuvěřitelných 10 let?
A teď příběh, který dojme i kámen.
Hanička Hana Horák Doskočilová mi poslala odkaz, že na Farma Naděje hledají domov pro starého kačera. Hned jsem tam psala – a za chvíli přišel kontakt na pána, u kterého žil. A tehdy začal příběh plný náhod, které už nejsou náhody… 
Tenhle kačer se jmenuje Toníček – a to, co všechno přežil, je na malý kachní román. Když mu byl rok, popadla ho liška 
– ale nedokázala ho přehodit přes plot, a tak ho upustila. Toníček přežil.
– ale nedokázala ho přehodit přes plot, a tak ho upustila. Toníček přežil.Byl to kačer prababičky současných majitelů. A protože byl „jiný“, poslala ho rodině s větou, že ho můžou uvařit psovi. 
Jenže místo oběda se z něj stal mazlíček na mnoho let. A přežil dokonce i toho psa – ten už tři roky není mezi námi, ale Toníček pořád vesele kváká.
Jenže místo oběda se z něj stal mazlíček na mnoho let. A přežil dokonce i toho psa – ten už tři roky není mezi námi, ale Toníček pořád vesele kváká.Nedávno ale přišla bolestná rána – jeho poslední kamarádku, indickou běžkyni, zakousl potkan. 
Toníček zůstal úplně sám… a ve strachu. Nikdo o něj neměl zájem, nikdo se neozval. A tak majitelé domluvili poslední možnost: eutanazii u veterináře. 
A přesně v tu chvíli jsem napsala já – aniž bych znala jeho příběh. Osud se někdy trefí přesně na centimetr.
A pak přišla ta největší shoda náhod:
Toníček přišel o béžovou indickou běžkyni Mášenku s bolavou nožkou.
A víte, kdo je u nás béžová indická běžkyně s bolavou nožkou?
Naše Ťapina. 
Slabá, pomalá, v hejnu už nestačí, ale sama by umřela žalem.
Slabá, pomalá, v hejnu už nestačí, ale sama by umřela žalem.
Včera se jejich cesty spojily. A bylo to jako scéna z filmu.
Toníček přišel, rozhlédl se, šel se vykoupat do bazénku 
a pak celé odpoledne strávil s Ťapinou – jako by se znali odjakživa.
a pak celé odpoledne strávil s Ťapinou – jako by se znali odjakživa.Dnes spinkají spolu v chlívečku se slepičkou Koky 
a čekají, až jim dorazí jejich nový dřevěný kachní domeček.
a čekají, až jim dorazí jejich nový dřevěný kachní domeček.U nás mají všechna zvířátka dovoleno zestárnout, radovat se a nebýt sami. A Toníčkovi i Ťapině ze srdce přejeme dlouhý, krásný kachní život.
A kdyby se chtěl někdo stát jejich „kachním kmotrem“ a přispět jim na nový domeček, víte, kam poslat svoje zlaťáčky. 
Za jakoukoli podporu předem moc děkujeme – oba slibují, že budou bydlet spořádaně, maximálně občas zakvákají radostí. 
