Ťuňťa utekl od dětí, králíci balí kufry, já jsem se vykoupal až po pindíka a už umím dát první pomoc!

Čau, dvounožci!

🎉 Ťuňťa vyrazil na 300. výročí Čepince

Náš králíček Ťuňťa se vydal reprezentovat Farmu Kapsa na oslavu 300. výročí osady Čepinec.

Oficiálně jel jako významný host.

Neoficiálně si potřeboval odpočinout od rodinného života.

Doma totiž bydlí s partnerkou Ňufinkou a jejími šesti dětmi. Přestože ani jedno z nich není jeho vlastní, Ňufinka mu je s naprostou samozřejmostí neustále hází na krk.

„Ťuňťo, pohlídej děti.“

„Ťuňťo, jedno zase sedí v misce.“

„Ťuňťo, dvě okusují domeček.“

„Ťuňťo, to nejmenší někam zmizelo!“

Ťuňťa tak vykonává funkci nevlastního tatínka na plný úvazek. Nemá rodičovský příspěvek, dovolenou ani právo dojíst si v klidu seno.

Na oslavě proto seděl velmi důstojně, rozhlížel se kolem a podle jeho blaženého výrazu bylo jasné, co si právě myslí:

„Tři sta let Čepince je krásných. Ale tři hodiny bez dětí jsou ještě krásnější.“

Moc děkujeme za milé přijetí a podporu Farmy Kapsa. Ťuňťa se vrátil domů odpočatý a plný nových zážitků.

Ňufinka mu děti předala ještě mezi dveřmi.

❤️ Přijela Andri ze Zvířata nejíme

Na Farmu Kapsa za námi přijela také Andri ze Zvířata nejíme se svými třemi dětmi.

Bylo to moc milé a přátelské setkání lidí, kterým není osud zvířat lhostejný.

Takové návštěvy nám připomínají, proč má smysl ukazovat dětem zvířata jako živé bytosti s vlastní povahou, potřebami a příběhem.

Někdo je mazlivý.

Někdo zvědavý.

Někdo trochu náladový.

A někdo je koza, která vám během vážného rozhovoru začne okusovat kabelku.

Prasátka mlaskala, králíčci se tvářili nevinně, kačer Jeníček si užíval pozornost a já jsem celou návštěvu odborně kontroloval.

Tedy především to, zda někdo nepřinesl piškoty.

Práce Zvířata nejíme si moc vážíme. Připomínají lidem, že za každým zvířetem je někdo, kdo cítí strach, bolest, bezpečí, radost i důvěru.

A když dítě pozná, že prasátko má jméno, kačer vlastní osobnost a králík dokáže být pořádný rošťák, možná se začne na svět zvířat dívat trochu jinak.

A právě to má smysl.

🧳 Králíčci si balí kufříčky

Našim králíčkům už jsou tři měsíce a pomalu se chystají do nových domovů.

Odcházet budou vždycky po dvojicích, protože s kamarádem se nový život zvládá mnohem lépe.

Kufříčky už mají téměř připravené:

✅ seno
✅ oblíbenou misku
✅ nejlepšího kamaráda
✅ výraz nevinného andílka
✅ návod k ovládání nového člověka

Jenže tihle tříměsíční klackové jsou stále tak trochu mamánci.

Jakmile si myslí, že se nikdo nedívá, přiběhnou k mamince a ještě si cucnou mlíčka. Velcí cestovatelé připravení vyrazit do světa – ale mlíčko od maminky je pořád mlíčko od maminky.

A podle toho spokojeného olizování jim vůbec nevadí, že je při tom natáčíme.

Stud zřejmě zapomněli v porodním hnízdě.

🚜 Pan Krabs se rozhodl stát bagristou

Pan Krabs dospěl k závěru, že obyčejný život kraba už ho nenaplňuje.

Nestačí mu chodit bokem. Nestačí mu klepeta. Nestačí mu ani vlastní domeček.

Rozhodl se, že bude bagristou.

Jakmile se někde hrabe, přesouvá zemina nebo vzniká díra, Pan Krabs je okamžitě na místě. Kontroluje výkop, přeměřuje terén a tváří se, jako by měl vystudované minimálně tři stavební školy.

Pracovní dobu si určuje sám. Výplatu požaduje v potravinách. Bezpečnostní přilbu odmítá, protože tvrdí, že už má krunýř.

Doufáme, že si příští týden nezaloží stavební firmu.

🐕 Moje velká zkouška s Johankou

Teď vám povím něco opravdu důležitého.

Já totiž nejsem pes, který okamžitě miluje každého člověka. Cizí lidi si nejdříve prohlédnu, očichám a důkladně vyhodnotím.

Některých se bojím. Na některé štěkám a občas mám i výpady. Pravděpodobně jsem se v minulosti naučil, že je bezpečnější být neustále ve střehu.

Teď jsem ale potkal Johanku – úplně cizí dívku, kterou jsem nikdy předtím neviděl.

Johanka mi řekla:

„Sedni.“

Sedl jsem si.

Potom řekla:

„Pac.“

A já jí podal tlapku.

Nakonec mi hodila piškot a já ho chytil jako profesionál.

Pro jiného psa možná obyčejná minuta. Pro mě ale obrovský krok v socializaci.

Panička na mě koukala skoro dojatě. Já jsem se díval hlavně na její kapsu, jestli tam nezůstal ještě jeden piškot.

Tak co říkáte? Nejsem já nakonec milášek?

Tedy milášek s přibližně padesáti kily, vlastní ochrankou a velmi přísným systémem kontroly návštěvníků.

🚗 Theo vyráží do světa

Začal jsem také jezdit autem na socializační výlety.

Učím se, že svět nekončí u vrat Farmy Kapsa. Existují silnice, auta, cizí lidé, nová místa, voda a také situace, při kterých panička opakuje:

„Theo, pomalu!“

„Theo, počkej!“

„Theo, necpi tam celou hlavu!“

U vody jsem udělal další historický pokrok.

Vlezl jsem do ní až… po pindíka!

Panička tvrdí, že se tomu ještě nedá říkat plavání. Já tvrdím, že jsem provedl důkladnou bezpečnostní kontrolu hloubky a další postup musí nejprve schválit odpovědný pracovník.

Tedy já.

Na výletě jsme potkali také nádherného grošovaného koně. Kolem projížděla auta, chodili cizí lidé a já jsem zůstal úplně v klidu.

Žádný poplach. Žádné drama. Jen jsem pozoroval svět a sbíral nové zkušenosti.

Ještě nedávno pro mě byly podobné situace velmi těžké. Dnes už dokážu cestovat, poznávat nová místa a zvládat věci, kterých jsem se dříve bál.

A to je možná ještě větší výkon než voda po pindíka.

I když ta byla také dost studená.

🐢 Vítej, želváku Donatelo!

Máme také nového obyvatele – želváka Donatela.

Donatelo přišel pomalu.

Rozhlédl se pomalu.

Ubytoval se pomalu.

A nyní pomalu zjišťuje, do jakého blázince se to vlastně přistěhoval.

My psi stihneme za den oběhnout farmu, zaštěkat na auto, vyžebrat pamlsek a třikrát zkontrolovat návštěvníky.

Donatelo mezitím udělá čtyři kroky a dá si přestávku.

Musím ale uznat, že působí velmi moudře. Má vlastní pancíř, nikam nespěchá a problémy řeší tak, že jednoduše zatáhne hlavu.

Tohle bych se od něj mohl naučit.

🦆 Kačer Jeníček konečně objevil své povolání

Na Farmu Kapsa pravidelně přijíždějí děti z příměstského tábora.

Největší radost z toho má kačer Jeníček.

Jeníček totiž není obyčejný kačer. Je to společenská celebrita a profesionální mazlík.

Jakmile se kolem něj shromáždí děti, nasadí svůj nejroztomilejší výraz a začne si užívat pozornost. Nechá se obdivovat, fotografovat a podle nálady také hladit.

Kdyby uměl mluvit, pravděpodobně by oznamoval:

„Prosím, vytvořte spořádanou frontu. Autogramy rozdávám po obědě.“

Ani velké vedro mu nezkazilo náladu. V obložení dětí vypadal, jako by právě vyprodal tři koncertní haly.

☀️ KDYŽ I KOHOUT HLEDÁ KLIMATIZACI

Úporná horka na Farmě Kapsa

Tento týden nebylo venku jen teplo.

Bylo takové vedro, že slepice přestaly hrabat, prasátka se odmítala zvednout a Donatelo vypadal, že se pohybuje ještě pomaleji než obvykle.

Což jsme do té doby považovali za nemožné.

Já jsem ležel ve stínu, vyplazoval jazyk a snažil se paničku přesvědčit, že by měl každý pes v tropických dnech dostávat zmrzlinu.

Panička mi vysvětlila, že zmrzlina není základním psím právem.

Tak jsem si alespoň vlezl do vody až po již zmíněné místo.

💧 Farma v létě neznamená dovolenou

Lidé si možná představují, že za horkého dne sedíme pod slunečníkem, popíjíme limonádu a zvířátka kolem nás spokojeně pobíhají.

Skutečnost vypadá přibližně takto:

„Mají králíci dost vody?“

„Mají.“

„A slepice?“

„Také.“

„Kozy ji zase převrhly?“

„Ano.“

„Prasátka ji nezakalila?“

„Samozřejmě.“

„A kde je Theo?“

„Stojí v napáječce.“

Vodu kontrolujeme během dne opakovaně. Nestačí ráno naplnit misku a považovat úkol za splněný.

Zvířata více pijí, voda se rychle ohřívá, někdo do ní šlápne, někdo ji převrhne a někdo se v ní rozhodne vykoupat.

Nebudu nikoho jmenovat.

Byl to kačer.

V horku hlídáme dostatek čerstvé vody, stín a proudění vzduchu. Zvířata zbytečně nepřesouváme ani nenutíme k pohybu a větší aktivitu necháváme na ráno nebo večer. Stejná pravidla doporučuje také Státní veterinární správa.

🐇 Králíci kožíšek do skříně neodloží

Králíček si nemůže v parném dni sundat kožich, pověsit ho na věšák a obléknout si plavky.

Potřebuje stín, dostatek čisté vody, větrané prostředí a možnost najít si nejchladnější místo.

Naši tříměsíční klackové proto v poledne omezují sportovní výkony. Rozvalí se do stínu a vypadají jako malé chlupaté předložky.

Energii si šetří pouze na nejdůležitější činnost dne – tajný přepad maminky a poslední doušek mlíčka.

Králíkům lze nabídnout také zamraženou lahev zabalenou do ručníku, ke které si mohou podle potřeby lehnout. Důležité je, aby měli možnost si sami vybrat, zda chtějí být blízko, nebo se vzdálit.

🐔 Slepice nemají vějíř ani letní šaty

Když je drůbeži příliš teplo, může dýchat s otevřeným zobákem, být malátná a omezovat pohyb.

To už není slepičí zpěv, ale signál, že potřebuje klid, vodu, stín a větrané místo.

V největším poledním žáru proto naše slepice nenutíme sportovat.

Kdo by také chtěl běhat, když má na sobě péřovou bundu a venku je přes třicet stupňů?

🐐 Kozy, ovce a prasátka přepínají do úsporného režimu

V poledním horku necháváme zvířata především odpočívat.

Žádné zbytečné honění, převádění ani dlouhé aktivity. Ovce a kozy vyhledávají stín, prasátka zase možnost ochlazení.

Člověk si může pustit klimatizaci.

Prase má stín, vodu a personál, který za ním pobíhá s hadicí.

Někdy mám pocit, že prasátka vedou luxusnější lázeňský život než my.

🚨 THEOVA PRVNÍ POMOC PŘI PŘEHŘÁTÍ

Jednat rychle, ale zvíře neproměnit v nanuk

Přehřátí není jen obyčejná únava. Může zvířeti vážně ohrozit zdraví i život.

Jak poznat, že může být zle?

Varováním je například:

• velmi rychlé nebo namáhavé dýchání,
• silné a nepřestávající funění,
• nadměrné slinění,
• slabost nebo výrazná ospalost,
• zmatenost,
• zvracení nebo průjem,
• nezvykle zbarvené, suché či lepkavé dásně.

Při podezření na přehřátí nečekejte, zda se zvíře samo vzpamatuje.

1. Přesuňte ho do stínu

Okamžitě zastavte pohyb a přesuňte zvíře ze slunce do stínu nebo příjemně chladné a větrané místnosti.

Žádné:

„Pojď, Rexi, už je to jen kilometr domů.“

Není.

Je to kilometr příliš.

2. Začněte ho ochlazovat

Použijte vlažnou nebo vodu pokojové teploty. Lze chladit oblast krku, podpaží a třísel. Mokré ručníky pravidelně znovu namáčejte nebo vyměňujte, aby se samy nezahřály. Pomoci může také proudění vzduchu z ventilátoru.

3. Žádná ledová vana

Zvíře neházejte do vany s ledovou nebo velmi studenou vodou a nepřikládejte mu led přímo na tělo.

Není to nanuk ani lahev limonády, kterou potřebujete rychle vychladit.

Příliš prudké ochlazení může jeho stav zhoršit.

4. Nabídněte vodu

Zvířeti umožněte napít se. Vodu mu nabídněte, ale nelijte mu ji násilím do tlamy.

5. Volejte veterináře

Zároveň ihned kontaktujte veterinárního lékaře a řiďte se jeho pokyny. Ani když zvíře po ochlazení vypadá lépe, nemusí být nebezpečí zažehnáno.

První pomoc může zachránit drahocenný čas, ale nenahrazuje veterinární vyšetření.

🚗 Pes v autě? Ani na chvilku!

Zvíře nikdy nenechávejte samotné v zaparkovaném autě.

Ani ve stínu.

Ani s pootevřeným okénkem.

Ani „jenom na dvě minutky“.

Teplota uvnitř vozidla může během krátké doby přesáhnout 50 °C. V horkých dnech je proto nejlepší cestování omezit, dělat pravidelné zastávky a vozit s sebou dostatek vody.

Hlavní procházky se psem patří na ráno a večer. Pozor také na rozpálený asfalt, ze kterého teplo silně sálá a který může zvíře rychle přehřát.

❓ NA CO SE NÁS LIDÉ OPRAVDU PTAJÍ

🐢 Umí želva v horku vylézt z krunýře?

Neumí!

Krunýř není domeček, který si želva vozí na zádech jako karavan.

Je součástí její kostry a vzniká mimo jiné spojením upravených žeber a obratlů. Želva může podle svého druhu zatáhnout hlavu a nohy dovnitř, ale nemůže krunýř svléknout a odejít v želvích trenýrkách.

Když je Donatelovi horko, musí si najít stín a chladnější místo.

Není pomalý.

Jen velmi důkladně vybírá nejlepší část pozemku.

🧹 Máte doma uklizeno, když máte tolik zvířat?

Ano.

Vždy přibližně sedm minut po dokončení úklidu.

Potom někdo přinese seno na ponožkách, pes se napije a polovinu vody odnese v hubě, z kapsy vypadne pamlsek a chlupy se záhadně objeví i v místnosti, kam žádné zvíře údajně nesmí.

U nás se neuklízí jednou týdně.

U nás je uklízení životní styl.

Rozdíl mezi stavem před úklidem a po úklidu někdy poznáme pouze my, ale hlavní je snaha.

👃 Smrdí farma?

Někdy ano.

Farma voní podle toho, u koho právě stojíte.

U sena krásně.

U králíčků trochu králíčkově.

U koz kozím způsobem.

A u prasátka po dešti tak, že pochopíte, proč žádný parfém nenese název Esmeralda po koupeli.

Zvířata ale potřebují čisté prostředí, takže výměna podestýlky, čištění napáječek a kydání patří k našemu každodennímu životu.

Na farmě to zkrátka někdy voní přírodou.

A příroda nemá vždycky levandulový osvěžovač vzduchu.

🛋️ Máte někdy volno?

Samozřejmě.

Například cestou od králíků ke slepicím máme přibližně čtyřicet vteřin osobního volna.

Někdy si dokonce sedneme. Většinou proto, že na nás něco skočilo, podrazilo nám nohy nebo se potřebovalo okamžitě pomazlit.

Zvířata neznají víkendy, Vánoce ani větu:

„Dnes se mi opravdu nechce.“

Mají hlad, žízeň nebo bolístku bez ohledu na kalendář.

📣 Poznají zvířata svoje jména?

Některá velmi dobře.

Zvlášť když po jejich jménu následuje zvuk otevíraného sáčku s pamlsky.

Když ale řeknete:

„Kdo to tady zase provedl?“

Najednou se nejmenuje nikdo.

Kozy hledí do nebe, slepice mají důležitou poradu a já si začnu důkladně olizovat tlapku, protože se celé záležitosti určitě vůbec netýkám.

🐕 Proč Theo nemiluje všechny lidi?

Protože každý pes má za sebou svůj vlastní příběh.

Já se některých lidí bojím a někdy na ně reaguji prudce. Neznamená to, že jsem zlý. Znamená to, že se teprve učím důvěřovat a potřebuji čas, klid a bezpečné zkušenosti.

Proto pro nás setkání s Johankou nebyla jen legrační scénka s piškotem.

Byl to důležitý okamžik.

Úplně cizí dívka mi řekla „sedni“ a já si sedl. Řekla „pac“ a já jí podal tlapku.

Pro jiného psa obyčejná minuta.

Pro mě důkaz, že ne každý cizí člověk znamená nebezpečí.

Panička měla radost skoro jako rodič při promoci.

Já měl radost hlavně z piškotu.

😢 Pláčete někdy kvůli zvířatům?

Ano.

Farma nejsou jen roztomilá mláďata, veselé fotografie a videa, u kterých se lidé smějí.

Je to také strach, když některé zvíře onemocní. Noční kontroly, cesty k veterináři, bezmoc a někdy i chvíle, kdy se musíme rozloučit.

Každé zvíře, které u nás žije, se stane součástí rodiny.

A když odejde, nezůstane po něm jen prázdná ohrádka.

Zůstane po něm ticho.

Právě proto se snažíme, aby čas, který s námi zvířata dostanou, prožila v bezpečí, s plnou miskou a mezi lidmi, kterým na nich skutečně záleží.

❤️ CO SE DO VESELÝCH VIDEÍ NEVEJDE

Na videu vidíte několik vteřin.

Kačera obklopeného dětmi. Králíčka, který cucá maminku. Pana Krabse, který si hraje na bagristu. Mě, jak poprvé vstupuji do vody.

Nevidíte ale hodiny příprav, úklidu a kontrol.

Nevidíte, jak v horku běháme od jedné napáječky ke druhé. Jak se večer znovu jdeme podívat, zda jsou všichni v pořádku. Jak se někdy večeře sní studená, protože někdo převrhl vodu, utekl z ohrady nebo potřeboval okamžitou pomoc.

Někdy jsme unavení.

Někdy máme bláto až za ušima.

A někdy si říkáme, že normální lidé v neděli odpočívají a nemají seno ve vlasech.

Potom ale přijde pes, který lidem nevěřil, a podá cizí holčičce pac.

Králíček, který se bál, si vezme pamlsek z ruky.

Dítě pohladí kačera a zjistí, že i obyčejná kachna může být úžasnou osobností.

A v tu chvíli víme, proč to všechno děláme.

Ne proto, že bychom měli mít doma dokonale uklizeno.

Ale protože jsme vytvořili místo, kde se zvířata nemusejí bát a děti se mohou naučit, že každé z nich je někdo.

Ne něco.

Pac a trochu zpocenou tlapku posílá

váš Theo 🐾

hlavní reportér, začínající plavčík a kontrolor napáječek Farmy Kapsa - tak dobrou noc