Andersen

Byla noc po akci Noc s Andersenem ❄️📚. Ráno jsem šla s dětmi na hřiště… a tam uprostřed bílé pláně seděl on. Malý králíček 🐰. Sám. Ve vánici. Promrzlý na kost, celý mokrý, plný parazitů, s očima plné zánětu, že sotva viděl 😔❄️.

Neváhali jsme ani vteřinu. Zabalili jsme ho, naložili do auta a jeli k veterináři 🚗🏥. Nebylo to jednoduché. Léčba, kapky, čištění, teplo, péče… ale šli jsme do toho spolu. My, pan veterinář a hlavně děti, které u něj seděly, hladily ho a povídaly mu, že už se nemusí bát 💚👧🧒. 

Děti mu daly jméno Andersen 🐰✨. Podle té noci. Podle příběhů. Podle zázraku, že přežil.

Jedno očko už bylo bohužel tak poškozené, že zůstal zákal a Andersen na něj oslepl 👁️‍🗨️. Ale víš co? Jemu to vůbec nevadilo. Naučil se svět vnímat jinak. Podle hlasu, doteku, vůně 🌿🤍. Byl klidný, spokojený, důvěřivý.

U nás pak prožil krásný a bezpečný život 🐇🏡. Bez strachu, bez zimy, bez bolesti. Jen s láskou, teplem a pocitem, že někam patří 💚✨.

A Andersen? Ten nás naučil, že i když svět někdy vezme jedno oko, pořád může zůstat plný světla. 💫

🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤

🖤 Andersen odešel za duhový most. 🖤

Králíček, který u nás prožil krásné roky, zestárl do klidné moudrosti. Jednoho dne ho postihla mrtvička. Několik dalších dnů jsem ho měla u sebe v posteli, přikrývala, tišila a držela za ťapku až do jeho posledního výdechu. Neodcházel sám. Usnul tiše. 🖤

Byl to něžný pán s dobrým srdcem. Miloval teplo, tiché šustění sena a jistotu známé dlaně. Když byl spokojený, uměl ten nejjemnější dotek čumáčkem – malé „jsem tady“. 🖤

Děkujeme, Andersi, za klid, který jsi přinesl, za důvěru a čas, který jsi nám daroval. Zůstane po tobě měkké místo na dece a spousta tichých vzpomínek, které hřejí. Běž, chlapečku, přes duhový most. My půjdeme dál – o tebe bohatší. 🖤🖤🖤