Převzali jsme od majitele, který se z nějakého důvodu již nemohl starat.

Ráda bych vám vyprávěla příběh o dvou zvláštních činčilách, které se setkaly v kontaktním zooparku Farma Kapsa.

Jmenují se Rozárka a jsem 5letá rošťanda činčilka plná energie a zvědavosti a mým cílem je rozveselit osamělého přítele Torpiho.

Původní majitelé se o mě již nemohli starat a když viděli Torpiho a zooprak Farmu Kapsa, dovezli mě a věřili, že se zde budu mít dobře a šťastně.

Jakmile jsme se poprvé setkali, okamžitě jsme na sobě pocítili zvláštní spojení. Možná to bylo kvůli naším protichůdným barvám srsti – Rozárka je černá a Torpi šedý. Ale barva není důležitá, protože si připadáme jako duše s podobným cílem.

Oba žijeme ve stejných klecích, takže máme dostatek času na to, abychom se navzájem poznali. Ačkoliv jsou naše setkání ještě čerstvá, sníme o společném bydlení, a dokonce o maličkých činčilých miminkách.

Pokud jste zvědaví, jak vypadá toto neobvyklé spojení, rádi bychom vás pozvali na návštěvu Zooparku Farma Kapsa. Můžete přijít se potěšit, jak spolu budují své přátelství a sní o budoucnosti plné radosti a nových dobrodružství.

Takže neváhejte a přijďte se na Rozárku a Torpiho podívat. Snad se jejich přání o společném bydlení a roztomilých miminkách brzy splní.

Těšíme se na vás!

🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤

🖤 Rozárka odešla za duhový most. 🖤

U nás na Farmě Kapsa nejsou jen dny veselé. Máme tu seniory, marody, tvorečky, kteří potřebují péči a občas i chvíle, kdy někdo potichu odejde za duhový most . A tenhle týden… ten je z těch těžších.

K tomu jsme navíc v rizikovém pásmu ptačí chřipky , farma je zavřená a naše slepičky a kačenky tráví dny ve svých příbytcích . Aspoň se teď netrápí v tom věčném blátě, které nás venku pronásleduje už druhý týden .

Dnes ale píšeme o něčem, co nás zasáhlo nejvíc.

V noci zemřela naše sedmiletá činčila Rozárka .

Najednou, tiše, rychle. Mrtvička. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se blížilo něco zlého. Byla to ta nečekaná, zbytečně krutá rána, která v malém tělíčku udělá velkou prázdnotu .

Rozárka byla černá hebká dušička, která nás provázela sedm let . Sedm let radosti nejen u nás, zvědavých očí, tichého šustění v seně a toho jejího typického „jsem tu, ale jen když chci“. Odešla tak rychle, že jsme si ani nestihli uvědomit, že se loučí… A tak jí jen v myšlenkách hladíme čelíčko a posíláme ji přes duhový most tam, kde jsou všechny dobré činčilí duše, co už nic nebolí.

A jako by toho nebylo málo, tento týden máme i další marody.

Naši morčáci João a Andy bojují s nemocí – nic, co bychom nezvládli, ale vyžaduje to péči a klid. Držíme jim tlapky a věříme, že to dají .

Nejvážněji je na tom však kocourek Ziky .

Denně dostává injekce , jazyk má poleptaný a část tkáně odumřela – pravděpodobně někde olízal něco leptavého. Špatně se mu jí, trápí se, ale bojuje jako správný kluk. Moc by potřeboval, abyste mu drželi palce . Každá pozitivní myšlenka se počítá.

Farma je plná života, a život… ten někdy umí přinést i bolest.

Ale není to bolest, která nás láme. Je to připomínka, jak moc nám na těch našich chlupatých a pírkatých kamarádech záleží .

Rozárko, děkujeme Ti za každý rok s Tebou.

A Vám všem děkujeme, že v těchto těžších dnech stojíte při nás .