  Kmotři: Karolína a Hana |
 |
Nalezen v krabici v lese na Štědrý den.
|
Ahoj, jsem kozlík Čertík 🐐✨ a dnes mám svoje Nalezeniny – přesně na Štědrý den 🎄. Před rokem mě někdo nechal samotného v krabici v lese za vesnicí. Byla mi hrozná zima 🥶, plakal jsem po mamince a měl velký hlad. Naštěstí mě našli hodní lidé, zabalili, zahřáli a dali mi šanci na nový život.
Nejdřív jsem putoval do záchranné stanice v Praze 🏥, pak do Krkonoš 🏔️ a nakonec jsem zakotvil na Farmě Kapsa – doma ❤️. Tady mám svoje bezpečí, misku, deku a hlavně lidi, kteří mě hladí a říkají mi, že jsem statečný kluk. Na toho, kdo mě vyhodil, už nemyslím. Občas si ale vzpomenu na maminku a doufám, že je v pořádku 💚.
Se stádem koz si až tak nerozumím – jsem spíš „lidský kozlík“. Andrejka mi říká, že jsem jak pejsánek 🐶, protože chodím za lidmi a nastavím hlavičku na drbání. A když říkám „nastavím“, myslím tím okamžitě – jakmile vidím ruku, už se tulím 😌🫶.
Byl jsem i na koncertě pro zvířátka 🎶. Procházel jsem mezi lidmi, nechal se hladit a bylo to… no prostě boží! Tolik pohlazení, tolik úsměvů – jestli je tohle práce „kozlíka pro radost“, tak ji beru na plný úvazek 😄. Možná začnu jezdit i na zooterapie. Upřímně? Nejsem si jistý, kdo z toho má větší prospěch – lidi, nebo já. Jsem totiž strašný mazel a doteky miluju víc než mrkev 😇🥕
A ještě něco: jsem malíř! 🎨🖌️ Ano, správně – kozlí malíř. S Andrejkou jsme připravili netoxické, zvířatům bezpečné barvy a já do plátna otiskoval svoje šikovné pacičky (a prý i nosík… no dobře, to byl „umělecký záměr“ 😉). Vznikl obraz plný stop a srdíček – říkají mu „Čertíkův štěstí-obraz“. Technika otisku růžků sice ještě nemá vlastní galerii, ale fanoušci tleskali 🖼️💚.
Jestli se chcete seznámit, přijeďte. Rád vás přivítám u branky, nastavím čelíčko na pohlazení a možná vám i něžně postrčím ruku čumáčkem 🥰. Můžete přinést drobnou dobrůtku (lístek salátu, bylinky, malinký kousek jablíčka) – a hlavně dobrou náladu.
Děkuju, že pomáháte zázrakům, jako jsem já ✨. Těším se na vás! 💫
