🐶 Přátelé, posaďte se. Tohle bude genetická jízda!

Tak přátelé, vezměte si piškot. Nervóznější jedinci raději dva, protože tento týden se na Farmě Kapsa děly věci. A hlavně přišly moje DNA testy. Ano. Moje. Theovy. Velkého bílého hlídače s růžovým čumákem, pihami na uších a výrazem psa, který moc dobře ví, kde se skladuje krmení. 😄🐾

🐦 Tři nové holky: Boženka, Sofinka a Růženka

Nejdřív k nám ale dorazily tři nové slečny: křepelky Boženka, Sofinka a Růženka. Přijely z podmínek, kde by se i silně otrkaná slepice rozplakala do zrní. Byly zesláblé, hladové a očička měly tak opuchlá, že jsme se báli, jestli vůbec uvidí. Vypadalo to, že jim je ostatní křepelky z hladu a zoufalství rozklovaly. 💔

Jenže holky jsou bojovnice. Otoky začaly ustupovat, očička vykoukla, zobáčky začaly baštit a dneska už si spokojeně štrádlují, jako by říkaly: „Tak jsme tady. Prosíme klid, teplo, plnou misku a žádné další horory.“ ❤️🐦

Dočasně bydlí u morčecích bohyní, které se tvářily, že jim někdo bez stavebního povolení obsadil dřevěné apartmány. Ale nakonec to vzaly důstojně. Morče je sice bohyně, ale když přijde někdo po takové cestě, tak i bohyně trochu ustoupí. Samozřejmě s výrazem, že to dělá z čisté noblesy. 😄👑

👧 Školka na farmě a moje strategická obrana postele

Pak přijely děti z mateřské školky. Hodně dětí. Malých, veselých, rychlých, mokrých, ukecaných a všude. Já jsem situaci vyhodnotil jako mimořádně závažnou a rozhodl jsem se chránit farmu ze strategického místa: z postele. 🛏️😂

Venku pršelo, děti běhaly, svět byl hlučný a já jsem jako zodpovědný pastevecký pes pracoval na vnitřní stabilitě organismu. Laicky řečeno: válel jsem se a dělal, že spím. 🌧️🐶

Děti ale přivezly zvířátkům dobroty, a to už jsem zpozorněl. Protože farmářský život je krásný, ale kontrola kvality se sama neudělá. Za všechny obyvatele Farmy Kapsa tedy děkuji a hlásím, že dary budou odborně zkontrolovány. Některé možná i olíznuty. Čistě služebně. 😇🍪

🧬 DNA testy: pravda konečně vyšla najevo

A teď k tomu hlavnímu. DNA. Pravda. Rodinné tajemství. Genetická detektivka, u které panička Andrejka luštila výsledky a já jí u toho koukal přes rameno hlavně proto, jestli z toho nekápne piškot. 🧬🐾😂

Výsledek? Jsem 58 % středoasijský pastevecký pes. Takže všichni, kdo říkali „to je SAO“, mají bod. Jsem bílý drsňák, velký hlídač, turkmenský obr, strážce dvora, ochránce slabších a profesionální blokátor dveří. Když si lehnu do chodby, neprojde ani myš. Tedy pokud nemá piškot. Pak o tom můžeme jednat. 😄🐶

🐕 11 % německého ovčáka: poslouchám… když to dává smysl

Mám také 11 % německého ovčáka. To je ta část, která by měla být pracovitá, poslušná a připravená plnit povely. U mě se zatím projevuje hlavně tím, že povel vyslechnu, zamyslím se, podívám se do dálky a pak se rozhodnu, jestli má panička dostatečně silný argument. Třeba piškot. Bez piškotu je to spíš jen návrh k diskuzi. 😂🍪

❓ 31 % rodinného tajemství

A pak je tu 31 % nezjištěné plemeno. To je oficiální název pro: „někdo se někde v rodině zapomněl a teď se o tom nemluví.“ 😄

Rodokmen říká, že mamka byla SAO jako poleno. Babička SAO. Prababička SAO. Pradědeček SAO. Prostě bílá pastevecká šlechta od čumáku po zkrácený ocásek. A pak přišla druhá větev, tatínek, a tam už to vypadá, že někdo nechal otevřená vrátka u rodinného tajemství. 🐾😂

🐺 6 % vlka: odtud ten můj dramatický pohled

Podle výsledků mám i 6 % vlka. To mě vůbec nepřekvapuje. Odtud je můj drsný výraz, když stojím ve větru a koukám do krajiny jako potomek starých stepních bojovníků. Panička si myslí, že sleduju srnku. Omyl. Naslouchám předkům. A taky kontroluju, jestli někdo nejde s miskou. 🐺🍲

🌮 5 % čivavy: a tady se to celé zlomilo

Ale držte se. Mám i 5 % čivavy.

Ano. Já. Theo. Bílá almara s růžovým čumákem. Pes, který zabere půl postele a zbytek vyplní svou důstojností, chlupy a potřebou být co nejblíž paničce. V sobě nosím čivavu. 😂❤️

Když jsme odjížděli z útulku AniDef, Nela říkala, že jsem SAO drsňák, ale uvnitř duše čivavy. Tehdy se tomu všichni smáli. Jenže Nela netipovala. Nela četla vesmír. Nela viděla do mé genetické duše. 🔮🐶

A teď to konečně dává smysl. Přes den jsem hlídač. V noci jsem čivava. Přes den mám výraz „chráním hranice státu“. Večer vlezu paničce do postele a tvářím se: „Jsem malinký, křehký a potřebuji peřinku.“ Panička tvrdí, že malinký nejsem. To je úhel pohledu. Já se cítím malý. Velmi malý. Maximálně tak na tři polštáře. 😇🛏️

🌍 Psí OSN aneb co všechno ve mně ještě bydlí

A pro všechny, kdo tipovali, co ve mně ještě je, mám krásnou zprávu. Ve mně je skoro celá psí OSN. Italský segugio, estrelský pastevecký pes, chodský pes, polynéský pouliční pes, saluki, kuvasz, sibiřský husky, čínský čchungčingský pes, kavkazský pastevecký pes i azavak. 🌍🐕

Většinou jedno, dvě, tři procenta, ale dohromady to znamená jediné: nejsem voříšek. Jsem mezinárodní projekt. 😄

🦌 Pipi a spravedlnost po lidsku

Mezitím pokračuje moje společenská kariéra. Se srnečkou Pipi už máme ranní rituál. Já jdu ven s páníkem, ona čeká u dveří, protože ví, že Andrejka doma připraví vločky s jablíčky. Pipi je na volno, já zatím na vodítku, oba se tváříme důstojně. Tedy hlavně já. Ona se tváří, že farma patří jí a nám jen dovoluje platit seno. 🦌🍎

A pak jednou Andrejka špatně zavřela vrata. Pipi vešla ke mně, úplně v klidu, jako by měla rezervaci. Začala se pást. Já stál vedle ní a hlásil: „Haló! Srnka v prostoru! Opakuji, srnka v prostoru!“ 😂

Nikdo nic. Pipi žvýká. Já profesionálně nepanikařím. Andrejka se otočí a málem ji odvezli. A hádejte, kdo šel nakonec do kotce? Já. Srnka vleze ke mně a zavřou mě. Spravedlnost po lidsku. 🙄🐾

🐷 Další level: Čertík a Esmeralda

Přesto si myslím, že jsem připraven na další level. Kozlík Čertík? Dávám. Prasátko Esmeralda? Dávám. Bez vodítka, bez košíku, bez hysterie. Tedy panička tvrdí, že hysterie by tam byla. Ne moje. Její. 🐐🐷😂

Esmeralda mi stejně pravidelně strká do kotce rypák i pupík, takže naše seznamování probíhá. Jen zatím nepochopila, že osobní prostor není název nové dobroty. 😄

🐰 Ťuňťa a rodičovská bez souhlasu

U králíků se mezitím odehrává rodinné drama. Ťuňťa se stal nevlastním otcem. Nedobrovolně. Je kastrovaný, nic nepodepsal, nebyl na poradě, nečetl podmínky, a přesto mu Ňufinka předala funkci: „Tady máš děti, starej se.“ 🐰🤣

Děcka po něm lezou, podlézají ho, skáčou přes něj a Ťuňťa má výraz chlapa, který zjistil, že rodičovská dovolená se dá zdědit i bez biologické účasti. 😂

🐭 Rozinka, činčilí ministerstvo obrany

A činčilky? Ty se proběhly u králíků, protože Rozinka je u svých generál. Ne takový ten hodný generál. Rozinka je činčilí ministerstvo obrany. Každý nový příchozí projde vstupní kontrolou, psychologickým nátlakem a pravděpodobně i kurzem „kdo tady velí“. 🎖️🐭

Takže nové činčilky zatím běhají u králíčků, kde je větší anarchie, ale méně vojenské šikany. Vyfotit je samozřejmě nejde. Máme fotky prázdna, šmouhy a možná část ocásku. Umění moderní činčily. 😄📸

❤️ Návštěva z Domova Libníč a Empatie

A pak přijeli naši milí přátelé z Domova Libníč a Centra sociálních služeb Empatie. Tohle jsou návštěvy, které člověku připomenou, že radost nemusí být složitá. Stačí úsměv, odvaha, smích, zvířata a někdo, kdo drží piškot. ❤️🍪

Lenička se mě nebála, stála u kotce, počkala, až se zklidním, a já jsem se rozhodl, že jí ukážu svou lepší stránku. Sedni, pac, piškot, důstojnost. No dobře, hlavně piškot. 😇🐾

Mně je totiž úplně jedno, kdo má jakou diagnózu. Já rozlišuji lidi podle jiných kritérií. Dobré srdce. Klidná ruka. A pamlsek. Když má člověk všechny tři věci, je můj člověk. ❤️🐶

🐾 Shrnutí týdne podle Thea

Takže tento týden jsme zachránili tři křepelčí holčičky, Pipi mi okupovala prostor, Ťuňťa byl jmenován otčímem, Rozinka dál vede činčilí armádu, já jsem zvládl další společenské zkoušky a DNA potvrdila, že jsem oficiálně 58 % SAO, 11 % německý ovčák, 6 % vlk, 5 % čivava, zbytek % rodinné tajemství a 100 % Theo. 🧬🐾

• Bílý hlídač.
• Růžový čumák.
• Pihy na uších.
• Vlk v duši.
• Čivava v peřinách.
• A hlavně naprosto nevinný pes, který vůbec netuší, kdo snědl ten piškot. 🐶🍪❤️
• Váš geneticky pestrý, společensky pokročilý a večer zcela malinký Theo. 🐾❤️

Čus já si jdu zdřímnout a co vy?