Tenhle týden? To byla jízda. Fakt. 😄
Plný novinek, zážitků a taky jednoho velkého odhalení… já jsem totiž zjistil, že život může být nejen o hlídání, ale i o pohodlí!
Začalo to docela nenápadně. Večer si páníček Jakub četl knížku od milé Janičky o nás, o SAO… a já? Já jsem samozřejmě poslouchal… no dobře, neusnul jsem – já jsem tvrdě odpadl. 😴
Nepamatuju si lautr nic. Ale prý jsem chrápal jako traktor, takže jsem asi dělal dobrý dojem.
Pak přišla moje první služba u vrat. 🐕🦺
Zatím ještě s náhubkem, aby se náhodou nestalo, že si spletu kamaráda s hračkou. Já to ale dávám. Fakt se snažím pochopit, že ne se všemi se můžu kamarádit po svém stylu „pojď si hrát nebo tě povalím“. 😅
A pak… návštěva! 😍
Přijely za mnou holky z útulku AniDef. Ty, co mě znaly, když jsem byl ještě „ten na provázku“. Byl jsem šťastný jako blecha! Skákal bych radostí… kdybych nebyl takový elegantní a důstojný pes.
Fotili jsme se na kalendář – a já vám říkám rovnou: leden bude můj. 😎
Sexy? No jasně. Já jsem přece Theo.
(Nela měla nějaké obrázky na zádech… fakt jak omalovánky, to jsem ještě neviděl 😂)
Velká věc:
Páník mi začal sundávat náhubek i venku! 🎉
A víte, co to znamená?
TRÁVA! 🌱
Normálně jsem se pásl jak kravička. Prý si čistím žaludek. Já tomu říkám fine dining.
A večer?
Přišla chvíle, která změnila můj život…
Jakub si lehl na gauč.
Já koukám… přemýšlím…
A pak: hup!
A bylo to.
Stal jsem se gaučákem. Králem gauče. 👑🛋️
Ten pocit… to se nedá popsat. To se musí zažít.
Mezitím mi postavili venku výběh, abych se socializoval s těmi… kolika že? Jo, třemi stovkami zvířat. 🤯
Oni na mě koukají jak na módní přehlídce. Já ležím, pozoruju… dělám, že jsem nad věcí.
Ale jakmile přijde panička Andrejka?
AKCE! Štěkám, hlídám, ukazuju, co umím.
Ona ale asi nechce, abych štěkal… tak nevím. 🤔
Navíc jsem se musel dělit o piškoty s prasátkem Pepinkou.
To byla zkouška charakteru.
Tak jsem radši přestal hlídat. Priorita je jasná. 😅
Pepinka měla narozeniny 🎂 a přišla mě osobně pozvat.
Já jsem slušně dorazil. (Kvůli piškotům.)
Na farmě se makalo – králíci ven, úklid před sezonou…
A já? Já to celé řídím z dálky. Manažer. 😎
Do toho přišly Velikonoce…
Děti chodí, chrastí, rachot jak blázen! 🔊
Ale já? V klidu. Já už jsem profesionál.
Teda… skoro všichni v klidu.
Ovečka Beruška se lekla tak, že se zamotala do drátů 😢
Odřela se, kulhala… ale Andrejka ji ošetřila a druhý den už pomalu chodila.
Je to bojovnice. 💛
Srnka Pipi mi trochu leze do zelí.
Já hlídám… a ona si zatím hraje na chůvu kačerů Valiho a Čeřiho.
No prosím tě. Já tu makám a ona si buduje kariéru. 🙄
A doma?
Katastrofa.
Ty malé mrchy kočky si zabraly můj pokoj, moji matraci a MÉHO plyšového medvěda. 😤
A ten zrzavej?
To není kočka. To je puma.
Prská, ježí se… já jsem málem nevyšel z pokoje.
Fakt jsem zvažoval, že změním identitu.
Ale!
Velký objev týdne:
HRAČKY EXISTUJÍ! 🎾
Andrejka mi jednu strčila do pusy…
Nevěděl jsem co s tím.
Tak jsme se začali přetahovat – a to byla pecka!
Pak míček…
Konečně bez náhubku! Rozjel jsem to naplno…
A najednou: sssssssss
Ten míček na mě SYČEL! 😱
Normálně jsem se bál ho vzít do huby.
Říkám si – to mě sežere!
Pak to splasklo… a byl z toho hadr.
Smál jsem se jak blázen. 😂
A vrchol?
Výlet autem! 🚗
Seděl jsem vzadu připoutaný jak správný pasažér.
Žádné blbnutí. Důstojnost.
Pak les, rybníček…
A v dálce vrchol Štědrý (668 m n.m., Blatenská pahorkatina) u Nepomuka.
Krása. Klid. Svoboda.
Takže…
Třetí týden doma a já už vím:
👉 Umím hlídat
👉 Umím se smát
👉 Umím být gaučák
👉 A hlavně… patřím sem ❤️
Přeju vám krásné Velikonoce 🐣
Já jdu zase makat.
Někdo tu farmu hlídat musí. 😎🐾
