Úvod: Jak jsem zjistil, že i Deza musel studovat středoasiata 📖🐶

Než začnu s farmářskými událostmi týdne, musím vám povědět, že se u nás doma rozjela vysoká škola středoasijského pasteveckého psa.

Profesorka: panička Andrejka
Studijní materiál: kniha Rudolfa Desenského
Praktická ukázka: já
Kontrolní otázka: „Theo, chceš dát pac, nebo právě sepisuješ trestní oznámení očima?“ 👀

Panička totiž objevila Borise od Rudolfa Desenského.

No a Boris?

Prosím pěkně, Boris vypadá jako já.

Úplně.

Moje ztracené dvojče.

Jen teda on se promenáduje s vlčicema a já tady hlídám slepice, kočky, kačery, prasata, kozy, lidi, hračky pod plachtou a podezřelé pohyby v trávě. Každý máme svou kariéru. Někdo vlčice, někdo kohouty. Život je pestrý. 🐺🐓

Boris je taky středoasiat. Takže konečně někdo slavný, kdo chápe, že středoasijský pastevecký pes není pes, kterému řeknete „hop“ a on se zeptá „jak vysoko“. My se spíš zeptáme: „A proč? Kdo to schválil? Máme k tomu stavební povolení? A co z toho budu mít?“ 😄

U nás doma se Rudolfovi říká Deza.
Občas Rudla.

To podle toho, jestli o něm mluvíme jako o uznávaném psím psychologovi, nebo jako o člověku, který by paničce nejspíš vysvětlil, že mě nemá pořád polidšťovat.

A tady bych se Dezy skoro zastal.

Protože Andrejka mě někdy polidšťuje tak intenzivně, že kdyby to Rudla viděl, možná by knihu zavřel, sundal brýle a řekl:
„Paní, to není chlapeček v kožíšku. To je středoasijský pastevecký pes. Čtěte psa, ne pohádku.“

A myslím, že kdyby viděl, jak mi Andrejka občas vysvětluje věci právě jako chlapečkovi v bílém kožíšku, dostala by takovou odbornou slovní sprchu, že by jí nestačila ani pláštěnka do bouřky. 🌧️😄

Andrejka mi chtěla udělat radost.

Tedy sobě.

Protože dorazila knížka od Dezy a panička se tvářila, že to koupila kvůli mně. Jasně. Já jsem o knížku nežádal. Já jsem žádal piškot, stín a aby mi kohouti nečuměli na hračky. 🍪🐓

Večer jsme si tedy četli. Panička předčítala, já dělal, že poslouchám, ale ve skutečnosti jsem kontroloval dveře, zvuky venku a jestli z kuchyně náhodou nepadá něco jedlého.

Musím ale uznat, že knížka mě zaujala. Panička ji čte s výrazem člověka, který konečně našel manuál k bílému psovi, jenže ten manuál má poznámku:
„Pozor, každý kus má vlastní operační systém.“

A pak přišla ta nejlepší část.

Deza píše, že když měl poprvé středoasiata, vůbec nechápal jeho řeč. Musel sledovat mikrogesta. Drobné signály. A ze začátku nebylo jasné, jestli ho pes chce napadnout, nebo mu dát pac.

No dovolte.

Tohle je přece nádhera.

Když i Rudolf Desenský musel u prvního středoasiata chvíli luštit, jestli přichází něha nebo pohroma, tak je jasné, že nejsme obyčejní psi. My jsme mistrovské dílo s pomalejším návodem k pochopení.

A právě proto se mi na Dezovi líbí, že z nás nedělá roboty na povely. On ví, že pes se musí číst. U středoasiata obzvlášť. Protože my neukazujeme všechno jak billboard u silnice.

A ještě jedna věc se mi líbila moc. Deza radí vést psa k samostatnosti. Třeba když si zamotá nohu do vodítka, nemá člověk všechno dělat za něj. Stačí na vodítko šlápnout, dát ho níž a psa lehce postrčit, aby si nohu překročil sám. Tím mu člověk ukáže cestu, ale neudělá to za něj.

To je přesně ono.

Ne dělat ze psa plyšáka. Ale parťáka, který se učí přemýšlet.

Takže tímto veřejně hlásím:

Dezo, knihu máme.
Boris je frajer.
Panička čte.
Já dohlížím.
A jo — já tu knihu fakt žeru. 📖🐾

Je jasně vidět, že to není obyčejné čtení, ale i hluboké studium chrupem.
Ta kniha je boží. Konečně nás někdo pochopil. Doporučuji všem psům i páníčkům. 🐶❤️

A teď, než se vrhneme na události týdne, si ještě chvilku pohraju.

A pak už vám povím, co se u nás zase odehrálo.

1. Případ tančícího Čertíka 🐐🌳

Tento týden začal kulturně.

Kozlík Čertík nám pod švestkou předvedl taneční vystoupení, které mělo jediný cíl: utrhnout si pár lístků. 🌿
Postavil se na zadní, natáhl se, zakroutil tělem a vypadal, jako by se hlásil do soutěže „Farma má talent“.

Nepopírám, výkon působivý.

Já osobně bych za podobné akrobatické číslo dostal maximálně větu:
„Theo, dolů!“

Koza tančí pod stromem a všichni se smějí.
Pes se jen trochu zvedne a už je z toho bezpečnostní incident. 🐶🚨

2. Případ snídaňového prasátka 🐥🐷

Další zvláštní událost přišla po ránu.

Kuřátka se s maminkami přišla nasnídat… a prasátko Vilík se stalo stolem i servírovacím pultem.
Kuřátka kolem něj pobíhala, posedávala, zobala a tvářila se, že rezervaci měla už od večera. 🍽️🐥

Vilík to přijal se stoickým klidem zkušeného hostitele.

Já jsem to sledoval zpovzdálí a zapsal si do vyšetřovacího bloku:
„Na Farmě Kapsa už ani prasátko nemůže v klidu ležet, aby se z něj nestal bufet.“

3. Případ kachního wellness 🦆💦

Kačeři Čeří a Vali dostali velký bazén.

A to byla událost.

Nejdřív proběhla kachní inspekce.
Kroky kolem dokola.
Pohled do vody.
Pohled na lidi.
Znovu pohled do vody.

A pak šup. 💦

Cákání, radost a výraz, že takto nějak si představovali důchod.

Zpráva pro záznam:
Bazén schválen, kachní veřejnost spokojena. 🦆✅

4. Případ velkého vedra a kočičí flákárny 🐈☀️

Přežili jsme tropická vedra.

A kočky? Ty předvedly výkon hodný zvláštní ceny za největší flákárnu na trávníku.

Všude se válely jak rozpláclé hadry.
Jedna tady, druhá tam, třetí vypadala, že už se spojila s terénem a nebude nikdy nalezena. 😄

Já jsem je kontroloval pohledem a dospěl k závěru, že pokud existuje olympiáda v lenošení, naše kočky berou zlato, stříbro i bronz. 🥇🥈🥉

5. Případ deště, plachty a ukrytých pokladů 🌧️⛈️

Po tropech přišly deště a bouřky.

A já?

Já jsem si zalezl pod plachtu a pozoroval svět jako správný detektiv ve výslužbě. 🕵️‍♂️🐾
Když venku bubnoval déšť a obloha dělala divadlo, já měl své bezpečné velitelství.

A navíc jsem dostal nové hračky. 🧸

Takže bylo naprosto logické, že jsem je hned schoval pod plachtu, aby mi nezmokly a aby si s nimi náhodou nechtěli hrát kohouti.

Ano, opakuji:

Kohoutům se nevěří. 🐓👀

6. Případ lidiček z Radosti ❤️

V pátek k nám přijeli lidičkové z Domova Radost pro osoby s postižením.

A ty mám já opravdu rád.

Jsou upřímní. Nic na mě nehrají. Nezkoušejí být něco, co nejsou. Když mají radost, je opravdová. Když se smějí, tak od srdce. 😊

A to pes pozná.

S nimi se cítím dobře. Jsou to návštěvy, které člověk… tedy pes… nebere jako povinnost, ale jako radost. 🐶❤️

7. Hororový případ králíčka ze sklepa 🐇🕵️‍♂️

A teď přichází událost týdne.

Bouřka. Večer. Tma. Já jdu domů na večeři.
Kouknu ze schodů dolů do sklepa… a hned mi bylo jasné, že je něco špatně.

To ticho bylo až příliš tiché.

A tam dole ti naši zlobiví kočičáci. 🐈‍⬛

Hned jsem na ně ňafnul, protože když kočky dělají, že nic nedělají, znamená to většinou pravý opak.

A taky že jo.

Evžen s Flíčkem přinesli do sklepa malého králíčka. 🐇

Kde ho ti smetáci sebrali, to ví čert.
Možná čert.
Možná kočky.
Možná nikdo.

Kočky se samozřejmě tvářily nevinně, což je jejich nejoblíbenější zločinecká disciplína. 😇🐾

Králíček je ale zachráněný, je rozkošný a dostal jméno Sněženka. ❄️🐇

Takže ano.

Zatímco někteří večer odpočívají, já řeším horor ze sklepa a záchrannou akci s králíčkem.

Normální týden hlídače. 🐶🕵️‍♂️

Závěr vyšetřování 🐾

Takže shrnutí týdne?

Čertík tančil pod švestkou.
Kuřátka snídala z Vilíka.
Čeří a Vali mají bazén
Kočky se roztekly po trávníku.
Já schoval hračky pod plachtu.
Přijeli lidičkové z Radosti.
A ve sklepě se objevil králíček Sněženka.

Někdo by řekl chaos.

Já říkám: normální týden na Farmě Kapsa.

Případ uzavírám. 🕵️‍♂️

Já už únavou zívám. 🧸🐾

Dobrou, Dezo.
Dobrou, Borisku.

Dobrou, všem.
Já spím s plyšákem. 🐶💤

Čus zase příští týden.

Váš Theo ❤️