Ahoj, tady Theo.
Dva týdny doma… a už si myslím, že to tu vedu 😎🐾
Včera byl ale den, kdy jsem si zase připomněl, že ještě nejsem úplně „hotovej pes“ 😄
Byl jsem s páníkama na pastvině. Oni pracovali… a já samozřejmě dohlížel, protože někdo to řídit musí, že jo.
Už docela chápu, co nesmím – kachničky, slepičky, kohouti… to už většinou zvládám.
Prý bez problémů.
No… prý 😏
Panička si asi na chvilku myslela, jaký jsem vzorný.
Jaká naivka 😄
Pořád se musím hlídat. A hlavně – oni musí hlídat mě.
Protože jakmile přijde „divoká chvilka“, tak mozek vypne a jede se 😅
Na stopovačce jsem byl ale fakt borec.
Hrál jsem si, byl jsem uvolněný, všechno v klidu…
Indičtí běžci si v klidu přišli k potůčku, vyčvachtali se, zase odešli – a já nic.
Jakože NIC.
Páníci už si možná říkali, že mají vyhráno…
No… nemají 😄
Najednou něco cvaklo.
Zátah.
Kachny v panice.
A já? Letím.
Nebyla to agrese… spíš takové moje „hej pojď si hrát!“ ve stylu tanku 🐾💥
Jenže ta chudák kachnička na to měla jiný názor…
Naštěstí panička v poslední vteřině chytla stopovačku a zatáhla.
Já jsem to vzal držkou přímo do bahna – až po oči 😄
A víte co? To mě zastavilo líp než jakýkoliv povel.
Kachničky spořádaně vyklidily terén,
kachnička to naštěstí zvládla…
a já jsem stál, celý od bahna, a přemýšlel, kde se to zase pokazilo 😅
Poučení?
Já se učím. Fakt jo.
Jen to občas vypadá trochu… akčněji 😄
A aby toho nebylo málo – dopoledne přijela pošťačka.
Tak jsem si jen lehce bafnul (aby věděla, že hlídám, že jo 😎),
ale jinak jsem byl úplný zlatíčko.
A ještě jedna věc, která mě (teda paničku) moc potěšila 💛
Přišel nám krásný balíček s knihami o plemeni SAO, tedy o mně 🐾
A k tomu osobní vzkaz:
„Andrejce pro poznání dokonalosti nového člena rodiny… Jana de Diana Baro.
PS: Toto plemeno za svoji rodinu dokáže cokoliv!!!“
Tohle nás opravdu zahřálo u srdce. Moc si toho vážíme ❤️
Takže tak.
Dva týdny doma.
Pokrok? Je.
Ale pořád je na čem makat 💛🐾
