Čus, člobrdíkové! 🐾

Tady váš Theo. Pes, hlídač, ochutnávač, kontrolor kvality sena, odborník na přepravu zeleniny a momentálně také jediný tvor na Farmě Kapsa, který ještě úplně nepřišel o rozum.

I když… po tom, co se tu zase všechno semlelo, začínám mít pochybnosti i o sobě.

Původně jsem vám chtěl napsat jen pár řádků. Něco jako: „Máme se dobře, kozy žerou, prasata chrochtají, já jsem krásnej, čus.“

JENŽE!

To bych vám musel zatajit, že nám na farmu dorazil další dvoumetrovej obr, prasátko se pokouší přestěhovat vlastní ložnici, po lese běhá podezřelá koza, přistěhoval se k nám hermafrodit a tři ženský, který se celou zimu odmítají uložit ke spánku!

Tak si sedněte. Tohle bude jízda. 😂

🐐 Dvoumetrovej obr a kozí sídliště

Všechno začalo celkem nevinně.

Přijelo auto a na něm obrovská dřevěná cívka. DVA METRY!

Já myslel, že nám společnost Elfetex poslala přistávací plochu pro vrtulník. Nebo obří stůl, u kterýho konečně dostanu porci odpovídající svojí velikosti.

Kdepak. Pro kozy!

Panička Andrejka se na tu obludu podívala, vyhrnula rukávy a začala ji kutálet.

Člobrdíkové, ta ženská má sílu! Kdybych byl ta cívka, radši se kutálím sám, abych ji nenaštval.

Jenže kutálet je jedna věc a postavit z toho kozí rezidenci druhá. Takže nastoupil páník Jakub, hlavní architekt kozího bydlení.

Já samozřejmě taky pomáhal. Chodil jsem kolem, očuchával materiál, kontroloval rovinu a občas si lehl přesně tam, kde Jakub potřeboval pracovat.

Tomu se říká odborný stavební dozor!

A aby naše kozy neměly jen jeden obří taneční parket, přivezli jsme další menší cívky od úžasných lidiček Michala a Péti z kempu Nový rybník.

Takže teď mají kozy vlastní prolézačky, rozhledny a tělocvičnu.

Ještě jim tam dát recepci, minibar a ceduli HOTEL KOZA *****.

A já? Já budu vybírat vstupný. V piškotech, samozřejmě.

Moc všem děkujeme! ❤️

🐱 Zrzavobílá kráska, kterou jsem ještě nesbalil

A teď pozor, máme novou ženskou!

Jmenuje se Bibi. Je bílozrzavá, krásná, mazlivá a prý miluje svůj pelíšek.

Bydlí v domě.

Já ji zatím osobně neviděl.

Což považuji za naprostý skandál!

Já, hlavní bezpečnostní ředitel Farmy Kapsa, nemám přístup k nové obyvatelce? Jak mám provést vstupní kontrolu? Jak zjistím, jestli není tajná agentka sousedovic kocoura?

Panička tvrdí, že je Bibi moc hodná a ráda se mazlí.

No výborně. Tak to už jsme dva.

Akorát já mám padesát kilo a když se chci mazlit, občas někoho přimáčknu k sedačce.

Ale to jsou drobné technické detaily.

Bibi, připrav se. Jednou se potkáme. A jestli mi vlezeš do pelíšku, budeme si muset vážně promluvit! 😂

🐷 Prasátková manikúra aneb Vilík šel na pedikúru a přišel o zuby

Na farmě se taky konala velká preventivní veterinární akce.

A když říkám velká, myslím VELKÁ.

Prasátka musela na prohlídku, některá do speciální sítě, aby se dala bezpečně ošetřit, a nastoupil i náš dvorní zubař.

Já to sledoval z bezpečné vzdálenosti.

Protože když vidím veterináře, okamžitě si vzpomenu, že mám strašně důležitou práci na opačném konci farmy.

Největší pozornost na sebe strhl Vilík.

Ten totiž přišel na pedikúru s tak přerostlými spárky, že kdyby si je nalakoval načerveno, mohl rovnou soutěžit o titul Miss Prasečí Nehet 2026.

Takže stříhat, upravovat, kontrolovat!

A naše nová babička Sumča? Ta si taky odbyla svou preventivní péči.

Musím říct, že prasata mají neuvěřitelný talent udělat z obyčejného ošetření událost, při které by se zapotil i profesionální zápasník.

Já bych se samozřejmě nechal ošetřit naprosto vzorně.

Tedy pokud by veterinář držel v jedné ruce řízek a ve druhé další řízek.

🌾 Pět balíků sem, patnáct balíků tam… a kde je moje výplata?

Jednoho dne zase přijeli Marcel s Kájou.

A přivezli dalších PĚT balíků sena!

Člobrdíkové, já už to nechápu.

Kolik toho ty ovce a kozy proboha sežerou?!

Já dostanu misku granulí, a když si jdu přidat, panička mi řekne: „Theo, už jsi jedl!“

Ale kozám se vozí seno po náklaďácích!

Tak jsem šel udělat inventuru.

První balík – očuchán.

Druhý balík – očuchán.

Třetí balík – velmi kvalitní vůně.

Čtvrtý balík – podezření na myš.

Pátý balík – pořád žádná klobása.

Závěr kontroly: seno voní, ale gastronomicky mě neoslovilo.

Jenže tím to neskončilo!

V Luži nám začalo seno moknout, a tak pohotově zasáhl pan Honzátko a přivezl dalších PATNÁCT balíků!

Patnáct!

To už není zásoba sena. To je výstavba nového okresního města!

Já si mezi těmi balíky udělal vlastní bludiště. Běhal jsem uličkami, mizel za rohem, vynořoval se na druhé straně a připadal si jako Indiana Jones při hledání ztraceného piškotu.

V Luži ještě nějaké balíky zůstaly, ale ty už jsou zakryté, takže je zase přivezou Marcel s Kájou.

Všem našim senovým zachráncům posílám obrovské psí DÍKY! ❤️

Bez vás by tu kozy brzy začaly okusovat Jakubovy pracovní kalhoty.

A možná i Jakuba.

🎄 Vánoce v říjnu a Lorinek v královském paláci

Pak přijela Janička až z Moravy!

A přivezla tolik krásných vánočních výrobků, že jsem se musel podívat do kalendáře, jestli jsem náhodou nezaspal dva měsíce.

Nezaspal.

Vánoce jsou ještě daleko, ale u nás už začíná vánoční kouzlení!

Tyhle krásné výrobky si budete moct zakoupit a tím přispět na krmení a veterinární péči našich zvířátek.

A protože jsem podnikavý pes, rozhodl jsem se otevřít Theův krámek!

Generální ředitel: Theo.

Marketing: Theo.

Ochranka: Theo.

Kontrola zboží: Theo.

Účetnictví: panička, protože já neumím počítat víc než do pěti piškotů.

Janička navíc přivezla královskou klec pro našeho zpěváčka Lorinka!

Ten teď bude bydlet jako operní pěvec v prezidentském apartmá.

Ještě mu pořídit smoking a může začít koncertovat.

Vstupné opět vybírám já.

Hádejte v čem. 😂

🐷 Sumča, Jindřich a nejpodivnější stěhování ložnice

A teď se dostáváme k naší prasátkové babičce Sumince.

Ta se u nás pomalu zabydluje.

A víte co? Už má kamaráda!

Jmenuje se Jindřich.

Ráno spolu dokonce snídají!

Já nevím, jak to ten Jindřich dělá, ale mně panička nikdy nenabídla romantickou snídani s prasátkem.

Suminka si také užívá poslední teplé paprsky sluníčka. Natáhne se, zavře oči, vystrčí rypáček a vypadá jako bohatá důchodkyně na dovolené u moře.

Jenže její příběh není jen veselý.

Než k nám přijela, zažila si podle vyprávění své zachránkyně od lidí, hlavně od dětí, opravdu ošklivé věci. Strkali jí klacky do rypáčku, házeli po ní kameny a násilím ji zavírali do tmavého chlívka.

A to na ní zanechalo stopy.

Sumča se dnes bojí uzavřených prostor. Nesnáší, když má něco nízko nad hlavou, a představa, že by ji někdo zavřel, ji děsí.

Panička s Jakubem jí proto postavili vysoký přístřešek ze stánkové konstrukce, aby měla nad sebou dost prostoru a zároveň byla chráněná před deštěm a později sněhem.

Sumča si ho prohlédla.

Zamyslela se.

A zřejmě si řekla: „No, to je od vás hezké, ale já bych radši bydlela o metr vedle.“

A začala stěhovat hnízdo.

Každý den kousek!

Panička jí ho upraví pod střechu.

Sumča ho posune ven.

Panička ho vrátí.

Sumča ho zase posune.

Je to taková prasátková verze hry Člověče, nezlob se. Akorát místo figurek se stěhuje celá ložnice.

Jenže v zimě už to legrace nebude.

Tak jí, člobrdíkové, držte palce, aby postupně pochopila, že tady už ji nikdo nebude trápit ani násilím zavírat.

Že střecha není nepřítel.

Že déšť může poslouchat z teplého pelíšku.

A že třeba jednou usne pěkně v suchu vedle svého Jindřicha.

Víte, já jsem jen pes. Ale i já chápu, že když se někdo dlouho bál, nestačí mu říct: „Už se neboj.“

Musí to poznat sám.

A my máme čas. ❤️

🐢 Tři ženský, jeden Galo a tropické lázně

A aby těch novinek nebylo málo, přijel prima chlápek Galo.

A přivezl nám TŘI HOLKY!

Nejdřív jsem myslel, že se bude konat nějaká oslava.

Ale byly to želvy.

Tři krásné želví dámy uhlířské!

Takže máme želví babinec.

A pozor, tyhle holky nejsou žádné peciválky. Budou s paničkou jezdit na návštěvy a dělat radost lidem.

Už od příštího týdne totiž panička začíná vyrážet s našimi zvířátky za lidmi, kteří se k nám na farmu sami nedostanou.

Pojedou rozdávat úsměvy, pohlazení a trochu toho zvířecího štěstí.

Já bych jel taky!

Jenže když si představím, jak někomu v radosti skočím na klín, asi by musela přijet i sanitka.

Takže zatím budu držet tlapky doma.

A naše želví dámy?

Ty jsou původem z teplých oblastí Jižní Ameriky, takže žádné zimní zalezení do peřin a spánek do jara!

Kdepak.

Ty chtějí teplo, světlo, jídlo a pořádnou želví pohodu.

Já jim trochu závidím.

Panička s Jakubem jim budou celou zimu topit, zatímco já musím občas vystrčit čumák do mrazu, abych zkontroloval, jestli kolem plotu neprojelo podezřelé auto.

Nespravedlnost!

🚗 Penny, zelenina a moje geniální cestovní strategie

A teď vám prozradím svůj nejnovější plán.

Já totiž miluju procházky.

Ale zjistil jsem, že existuje něco ještě lepšího.

AUTO!

Páník Jakub jezdí do Klatov do Penny pro zeleninu našim zvířátkům.

A když přijede zpátky, otevře auto a začne vykládat.

To je moje chvíle.

Nenápadně se přiblížím.

Dělám, že kontroluju mrkev.

Očuchám bedýnku.

A pak…

HUP!

Sedím v autě!

Připravený k odjezdu.

Pás nemám, ale výraz zkušeného cestovatele ano.

Jakub na mě kouká.

Já koukám na Jakuba.

„Tak kam pojedeme, šéfe? K moři? Do hor? Pro hambáč?“

A on řekne:

„Theo, ven!“

COŽE?!

Jak jako VEN?!

Vždyť jsem nastoupil! Všechno jsem si naplánoval! Dokonce jsem si vybral sedadlo!

Takže zatím moje cestovní strategie nefunguje.

Ale nevzdávám se.

Jednou ten Jakub nastartuje dřív, než si všimne, že má v autě černého pasažéra.

A pak si dáme výlet.

Nejlépe někam, kde prodávají párky. 😂

🚨 Policie hledá kozu! Já podávám výpověď!

Jednoho dne zazvonil paničce telefon.

POLICIE!

Prý jestli nám neutekla koza.

Prosím?!

KOZA?!

OD NÁS?!

Člobrdíkové, já málem spolkl vlastní jazyk!

Já tady hlídám celý areál! Mně neproklouzne ani myš, natož koza!

Ukázalo se, že v okolí Dvorce a po lese pobíhá nějaká plachá koza, kterou se zatím nedaří chytit.

Paničce už kvůli ní volalo víc lidí.

A já mám několik otázek.

Za prvé: Kde má ta koza občanku?

Za druhé: Kdo jí povolil samostatnou turistiku?

A za třetí: KDO JÍ PLATÍ STRAVU?!

Protože ona prý vyjídá krmelce lesní zvěři!

No dovolte!

Srnky a zajíci si šetří na zimu a přijde nějaká koza na all inclusive?!

Takže kdybyste věděli, komu patří, dejte nám prosím vědět, ať se dostane bezpečně domů.

A té koze vzkazuju:

„Holka, vrať se! Tohle není dovolená v Alpách a lesní bufet není samoobsluha!“

❤️ Jeden telefonát, u kterého mi došel humor

Víte, člobrdíkové, na farmu nevolají jen lidé kvůli kozám, krmení nebo návštěvám.

Někdy zavolá někdo s příběhem, při kterém i já přestanu vrtět ocasem.

Nedávno volala paní, která chtěla pomoci jednomu pejskovi z útulku.

Velkému rotvajlerovi.

Takovému pořádnému chlapákovi, jako jsem já.

Jenže ten pejsek má rakovinu.

A času už mu možná moc nezbývá.

Paní by mu ráda nabídla domov, ale bydlí v bytě. A prý jí doporučují, aby si ho nebrala, protože nemá zahradu.

Tak teď vám něco povím.

Já mám zahradu skoro jako království.

Můžu běhat, hlídat, čmuchat a honit listí.

Ale víte, kde jsem nejšťastnější?

Tam, kde je moje panička a páník.

Když večer skončí práce a já si můžu lehnout blízko nich.

Když slyším jejich hlasy.

Když mě někdo podrbe za uchem.

Když vím, že patřím domů.

A myslím, že ten nemocný pejsek by to mohl cítit podobně.

Možná už nepotřebuje hektar zahrady.

Možná potřebuje měkký pelíšek, klid, úlevu od bolesti, krátké procházky podle svých sil a člověka, který ho bude mít rád.

Člověka, který s ním zůstane i tehdy, až jednou přijde ta nejtěžší chvíle.

Samozřejmě musí mít péči, kterou potřebuje, a paní musí jeho zdravotní stav a možnosti probrat s veterinářem.

Ale jestli mu dokáže dát bezpečný domov a lásku, pak podle mě může být i obyčejný byt tím nejkrásnějším místem na světě.

Protože když se blíží duhový most, není nejdůležitější, jak velkou zahradu za sebou necháváme.

Ale jestli nás k němu někdo doprovodí s láskou.

Co myslíte vy, člobrdíkové? Dali byste takovému pejskovi domov, i kdybyste věděli, že společného času už nebude mnoho? ❤️🐾

Já bych mu přál, aby ještě stihl poznat, jak krásné je být něčí milovaný pes.

🐌 Čenda Knedlo Kapsa. Hermafrodit, který mě připravil o klid!

No a teď se dostáváme k největší záhadě posledních dnů.

Přijel k nám nový obyvatel ze zahradnictví ve Vrčeni.

Jmenuje se…

ČENDA KNEDLO KAPSA!

Ano, čtete správně.

Čenda.

Knedlo.

Kapsa.

A je to oblovka žravá.

OBLOVKA!

Obří šnek!

Já ho šel samozřejmě okamžitě očuchat.

A člobrdíkové…

Ten teda po fialkách nevoní!

Spíš jako když necháte mokrý salát týden v botě.

Ale je to sympaťák.

🐶🐌 „Paničko, tohle je ten novej kámoš? A proč si nosí barák na zádech?!“ 😂

 

Akorát jsem zjistil jednu věc, která mě naprosto rozhodila.

Čenda je HERMAFRODIT!

Má samčí i samičí rozmnožovací orgány.

Takže já teď vůbec nevím, jestli mu mám říkat kámo, nebo kámoško!

A hlavně mě znepokojuje to slovo ŽRAVÁ.

Já jsem taky žravej.

A co když se tady potkali dva největší jedlíci a jeden z nás bude muset ustoupit?!

Tak jsem si ho radši pořádně prohlédl.

On se podíval na mě.

Teda myslím. U šneka člověk nikdy přesně neví.

Pak se pohnul asi o dva centimetry.

A já usoudil, že zatím žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí.

Čenda už bydlí pěkně v teple a má výhled na želví babinec.

Takže zatímco já celý den běhám, hlídám a pracuju, Čenda se pomalu plazí, kouká na tři želví ženský a tváří se, že má život vyřešený.

A víte co?

Možná ho opravdu má.

🐾 A teď už vážně končím… nebo ne?

Takže si to shrneme.

Kozy dostaly nové sídliště.

Bibi se zabydlela v domě.

Vilík má upravené nehtíky.

Sumča si stěhuje ložnici proti všem stavebním předpisům.

Jindřich s ní snídá.

Seno už nám zabírá pomalu půl farmy.

Lorinek má královský palác.

Tři želví dámy chtějí tropické podnebí.

Policie hledá kozu.

Já se marně pokouším odjet do Penny.

A Čenda Knedlo Kapsa se plazí životem rychlostí, při které by i zaparkovaný traktor vypadal jako formule jedna.

A to všechno během pár dnů!

Někdy si říkám, jestli by nebylo jednodušší být obyčejným psem.

Ráno vstát, nažrat se, očurat strom, odpoledne spát a večer znovu nažrat.

Jenže pak se rozhlédnu kolem sebe.

Vidím naši prasátkovou babičku, která se pomalu učí znovu věřit lidem.

Vidím nové kamarády, kteří u nás našli domov.

Vidím paničku s Jakubem, jak pořád něco staví, nosí, opravují, zachraňují a občas už ani nevědí, kolik je hodin.

A řeknu si…

Sakra, já mám ale báječnou smečku! ❤️

No nic, člobrdíkové.

Jdu s páníkem zatopit želvím dámám, protože ty princezny by nejradši měly doma vlastní Afriku.

A pak?

Pak si lehnu, zavřu oči a budu snít o tom, jak jedu s Jakubem autem.

Daleko.

Předaleko.

Až do Penny.

Kde mi konečně koupí ten řízek.

HAF! 🐶

Váš věrný Theo Kapsa

Ředitel bezpečnosti, senový inspektor, neúspěšný automobilový turista a jediný pes na světě, který musí hlídat i hermafroditního šneka.

P. S. Kdybyste náhodou potkali tu uprchlou kozu, vyřiďte jí, že má přijít na recepci. Já si s ní promluvím. Ať si nemyslí, že si tady může každý jen tak běhat po lese bez propustky! 😂🐐